Aktuální výběr z let 2007 až 2020, pojmenovaný po filmu o Boženě Němcové Hvězdy jedna po druhé hasnou, vznikal z 99 procent na jeho milované Šumavě. Jsou v něm ale i básně z Českého středohoří, které jako rodilý Tepličák taktéž prochodil, anebo z ukrajinských Karpat a polských Bieszczad. Také v tomto výboru hraje hlavní roli příroda a hledání Boha v ní. „Rád chodím na místa, kde není moc turistů, třeba i v noci nebo ve vánici. To poznání jako by bylo na dosah, ale stále tomu něco chybí. Nejblíž mu bývám nad ránem, když se chýlí noc. A pak taky při poslechu hudby. V roce 1982 jsem jel na kole do Krušných hor, v uších mi zněly Bachovy chorály a já měl pocit, jako by se kolem probouzely hlasy lidí, kteří tu dřív žili,“ vzpomíná a dodává, že v „lesním interiéru“ se cítí bezpečněji než mezi stěnami a sledování hvězdného nebe mu zklidňuje mysl.